Posilam pozdram z panamskeho souostrovi Bocas del Toro!

Dnes jsme uspesne prekrocili hranici do Panamy a zahajili jsme navstevu
dalsi stredoamericke zeme.
Vcera jsme se v Cahuite vydali na prohlidku tamniho narodniho parku. Rano
zase pekne lilo, takze jsme vyrazili az nekdy pred devatou, kdy uz se zdalo,
ze dest pominul. Bohuzel netrvalo dlouho a lijak se spustil zase. My uz jsme
na nic necekali a vyzbrojeni poncem (Michal) a destnikem (ja) jsme se vydali
na vychazku.
Vyrazili jsme z Cahuity po silnici c.36, ktera lemuje pobrezi. Meli jsme v
planu dojit do vesnicky Puetro Vargas a odtud se skrz narodni park vratit do
Cahuity. Do vesnicky jsme dosli bez problemu - byly to asi 4km. Tady
odbocuje smerem k pobrezi do parku cesta, v jejiz polovine je brana, kde se
plati vstupne (6USD). Cernoska, ktera tam zrovna prodavala listky, se docela
divila, ze v takovem lijaku ma vubec nekdo chut jit do pralesa. Mucho llora
- zahlasila nam a ukazovala k obloze. My jsme jen pokyvali hlavou, zaplatili
a vydali se do dzungle. Bezdeky jsme jen prohodili, ze doted jsme mokli
zadarmo a ted uz za to platime :-))))
Aby toho nebylo malo, na ceste k pobrezi (1.kilometr) bylo obcas treba
prekonat useky, kde byla cesta zcela pod vodou. Meli jsme ji az po kotniky.
Na pobrezi nas sice cekal pekny vyhled na rozboureny Karibik, ale pocasi se
nelepsilo. Zahledli jsme jen par opic, ale jinak bylo v parku zatim mrtvo.
Podel pobrezi jsme pokracovali dal, dest prece jen malinko polevil a tak se
slo mnohem lip. Kolem poledniho, kdy jsme parkem usli asi 3km prset prestalo
a k nasi radosti se obloha zacala protrhavat. Netrvalo dlouho a dokonce
vysvitlo Slunicko, coz bylo moc fajn, protoze tocit a jeste nad sebou drzet
destnik neni nic moc. Zbytek dne uz pocasi vydrzelo a tak jsme si mohli
navstevu rezervace Cahuita poradne uzit.
Cestou jsme narazili na nejakou malou veverku, na nekolik peknych motylu -
vcetne velikanskeho modreho morpha, a taky samozrejme na opice. Videli jsme
dva druhy: hnede opice - tady jim rikaji spider monkey, ale jak se jmenuje
cesky nevim, a taky stare zname kapuciny - ti jsou cerni, maji svetlou hlavu
a na temeni tmavy flek, jako by meli cepicku. Michal dokonce zahledl i
zdejsiho hlodavce aguti.Se Slunickem vylezlo i nekolik jesterek, ale pouze
nejake malinke.
V polovine cesty jsme dosli az na mys Vargas, ktery vybiha do more a je z
nej tudiz dalsi krasny vyhled na pobrezi. Cestou jsme museli jit chvilemi i
po plazi, takze na nas tu a tam osplouchla nejaka ta silnejsi vlna...
Z mysu jsme pokracovali dal ke Cahuite, jen cesta byla opet misty dost
blativa a podmacena. Zdejsi prales stal za to - spousta lijan a mohutne
strromy s rozvetvenymi koreny, proste parada. Jeste jsme vyfotili par
kapucinu a taky jednoho braveneho pavouka, ktery vybudoval svoji pavucinu
primo nam v ceste. Hlavne jsme ale zacali potkavat cim dal vic lidi, takze
uz v dzungli nebyl takovy klid jako na zacatku. Pred Cahuitou jsme jeste
museli prebrodit reku, ktera se tam vleva do more a po sestihodinove
prohlidce dzungle jsme byli zpatky ve vesnicce. V parku jsme usli 9 a pul
kilometru a kdyz k tomu pripocitam i ty 4km do Puerto Vargas, docela jsme se
vcera prosli..
Vecer jsme si dali k jidlu rybu - vlastne jsme tady jeste zadnou nemeli.
Nevim sice, co to bylo zac, ale v tomatove omacce byla opet vynikajici...
Dnes nas cekal presun na jih. Chteli jsme jet autobusem v 7 hodin do
pohranicni vesnicky Sixaola, jenze autobus, ktery prijel do Cahuity byl
nadepsany Limon - to je mesto 40km presne na opacne strane, nez jsme chteli
jet. A tak jsme nenastoupili a to byla chyba. Clovek nesmi na ty jejich
cedulky dat - mistni ridici se s nejakym otacenim nezatezuji. V dalsich
autobusech, ktere do Cahuity prijeli, jsme se uz radeji ptali. Jenomze do
Sixaoly jel az v osm a tak jsme hodinu cekali pred zastavkou.
Nakonec jsme se dockali a vyrazili jsme. Cestou jsme projeli mesteckem
Bribri, ktere je centrem zdejsiho puvodnoho obyvatelstva kmene Bribri.
Vsechno jsou to cernousci jako bota :-) Odtud jeste kousek vedla kvalitni
nova asflatka, ale poslednich asi 25km jsme hopsali po kambodzskem zpusobu a
na hranice do Sixaoly jsme dorazili v pul 11.
Hned jsme se vydali na celnici. Na kostaricke strane jsme vyplnili vystupni
formular a dostali jsme razitko do pasu. Potom jsme presli po zeleznicnim
moste hranicni reku a ocitli jsme se zde v Paname. Odbaveni na celnici
probehlo necekane hladce, celnika jen zaujalo me (nepouzite) peruanske
vizum, pak si opsal z pasu potrebne udaje pro imigracni statisku, nasel si
volnou stranku a uhledne na ni buchnul panamske razitko...
Ocitli jsme ve vesnicce Bougiba, coz je podobna mala dira jako kostaricka
Sixaola na druhe strane reky. Ve zdejsim obchode jsme vyuzili moznost
naposled pozit colony a nakoupili jsme nejake piti a susenky. Potom jsme si
domluvili za 5 dolaru taxi do Chunguinoly respektive k jednomu z ramen
stejnojmenne reky. Cesta byla sice vetsinou asfaltova, ale i tady se obcas
vyskytly rozbite useky s vymoly. Vetsinou vedla kolem rozlehlych bananovych
plantazi, ktere produkuji nam zname banany Chiquita. Brzy jsme dorazili k
rameni reky Changuinola. Tady jsme presedli do vodniho clunu (za dalsich 5
dolaru) a vydali se po race smerem k pobrezi. Pred ustim do more jsme najeli na Changuinolsky kanal, ktery vede podel pobrezi dalsich asi 10km. Vedle me
sedel nejaky tmavy chlapik a porad ukazoval, co bych mel natocit a byl
nadesny, kdzy jsem opravdu tocil. Vedle nej sedel policista a za nim jeste
jeden a ja jsem si po chvilce vsimnul, ze ten chlapik ma na rukou pouta
:-))))
Z changuinolskeho kanalu jsme brzy vyjeli na more, primo naproti ostrovu
Colon, coz je nejvetsi soucast souostrovi Bocas del Toro. Nasim cilem bylo
stejnojmenne mesto, kde jsme pristali nekdy pred druhou hodinou. Uz na lodi
jsme se seznamili s nejakymi Americany, kteri tu ziji, a ti nam nabidli
ubytovani ve svem domku. Mame tedy pokoj s vyhledem na more a stoji nas
dohromady 20 dolaru. Jen pri prijezu zacalo zase mirne poprchavat - od
vcerejsiho poledne se pocasi drzelo - a poprchava az do ted.
Odpoledne jsme zasli na pozdni obed - dali jsme si aroz con marisco, tedy
ryzi s morskymi plody, coz bylo opet vynikajici a vykouseli jsme i zdejsi
pivko Panama. Je o neco horci nez kostaricky Imperial, ale jde to...
Vecer nebo spis rano musime vyresit, co udelame dal, protoze v desti se nam tu byt nechce. Kdyby se pocasi umoudrilo, vyrazili bychom na sousedni ostrov Bastimientos, ale jestli bude prset, tak se asi vydame na pevninu do
Almirante, tam sedneme na autobus a pojedeme na Pacifickou stranu do Davidu a podle planu do horskeho Boquete na upati sopky Baru - nejvyssi hory Panamy.
No, uvidime...Mysleli jsme, ze se odsud budeme moc ozvat aspon pres mobil, ale zatim se nam nepodarilo ulovit zadnou mistni sit. Je to divne, protoze jsme videli mistni telefonovat, tak snad nejakeho toho mistniho operatora ulovime.
A kdyz ne, tak mame preci internet, ze...

Zatim posilam pozdrav ze souostrovi Bocas del Toro!

Pavel