Den 25. - čtvrtek 18.3.2004
Plán na dnešní den je jasný - pokusíme se neprošvihnout loď v přístavu ve čtvrti Balboa a vydáme se na výlet na tichomořský ostrov Taboga. Už před osmou hodinou raději opouštíme hotel a míříme na staré známé Mollo 18. Dnešní cesta taxíkem stojí pro změnu tři dolary.
Zpáteční lístek za 8 dolarů kupujeme u pokladny společnosti Calypso Queen. Loď odplouvá přesně podle plánu v 8,30 a po průjezdu okolo ústí Panamského průplavu s námi neomylně míří k Mostu mezi Amerikami. Tento133 metrů vysoký železný kolos, který tu Američané postavili v roce 1962, podplouváme asi po čtvrt hodině plavby a potom se už před námi objevuje jenom nedozírná pláň Tichého oceánu.
Ostrov Taboga je odsud vzdálený asi 20km, což ještě představuje asi hodinu plavby. Cestou míjíme několik nákladních lodí, které tu trpělivě čekají na svůj průjezd průplavem, a také několik plavidel místních rybářů. V dálce pomalu mizejí panamské mrakodrapy a na obzoru už vykukuje kousek pevniny, který je naším dnešním cílem.
Taboga byla osídlena Španěly v roce 1515, tedy dva roky poté co Balboa poprvé spatřil Tichý oceán. V roce 1524 odsud vyplul na svoji dobyvačnou výpravu do Peru sám Pizzaro. V koloniálním období, než byl vybudován přístav na pevnině, tu kotvily galeony připlouvající z Jižní Ameriky. Pro velký příliv a odliv však lodě musely kotvit daleko od břehu. Na sousedním ostrůvku El Morro, který je během odlivu s Tabogou spojen úzkou šíjí, sídlilo v 60.letech 19.století vedení společnosti Pacific Steamship Navigation Company. Zbytky budov jsou na ostrůvku k vidění dosud a někteří zaměstnanci společnosti jsou dokonce pohřbeni na zdejším hřbitově. Na samotné Taboze se z koloniálního období dochoval jenom malý kostelík, který je prý druhý nejstarší na západní polokouli. V současné době ostrov slouží jako relaxační místo pro obyvatele rušného hlavního města. Ti zde najdou pěknou pláž, klidné prostředí a v některých obdobích i spoustu pestrobarevných květů.
Zní to docela zajímavě, takže jsme na ostrov velice zvědaví. Stejně jako španělské lodě i my musíme zakotvit kousek dál od břehu a na pevninu nás odváží prostorný člun. Vystupujeme na zdejší pěkné pláži před hotelem Taboga hned vedle úzké šíje vedoucí na ostrůvek El Morro. Momentálně je asi odliv, protože úzký proužek pevniny lze momentálně překonat suchou nohou.
Podle doporučení obsluhy našeho plavidla kupujeme na pláži hotelové poukázky za sedm dolarů. Na oplátku si tu můžeme kdykoliv až do odjezdu v půl páté dát něco k jídlu nebo k pití a dokonce tu máme k dispozici šatnu a sprchu. Ta se nám v tom tropickém vedru bude obzvlášť hodit, protože ačkoliv jsme přijeli na ostrov především odpočívat, nebude přece jen koupání úplně hlavní náplní našeho výletu. Velice nás láká výstup na návrší Cerro el Vigio, a přestože je dnes určitě více než 40 stupňů, vydáváme se plni elánu na náročnou procházku.
Uličkami zdejšího jediného městečka se nejdříve dostáváme na malé prostranství před malebným starým kostelíkem. To je ten údajně druhý nejstarší na západní polokouli. No, vypadá celkem staře ale zachovale. K velkým vstupním vratům vede široké schodiště a dominantou celé stavby je zvonice s velkým černým křížem. Kostelík vypadá velice westernově, jako by se uvnitř ukrývala nějaká banda desperátů po úspěšném přepadení banky. Realita má však k westernům daleko - před kostelíkem najdeme velké basketbalové hřiště a mezi sloupy elektrického vedení jsou nataženy barevné zástavy nějaké zdejší politické strany, která se snaží uspět v blížících se volbách.
Od kostelíku se vydáváme na okraj městečka. Asfaltová cesta se tu mění na horší polňačku, která pozvolna stoupá směrem k cílovému návrší. Začínáme mírně pochybovat, jestli byl nápad s výstupem úplně ideální, ale když už jsme se vydali na výšlap, tak to přeci nevzdáme. Ještě že je tu všude spousta zeleně a máme se kde schovat.
Náročný výstup nakonec trvá celých devadesát minut. Ovšem výhled do okolí za tu námahu rozhodně stojí, přestože je Tichý oceán zahalen do mírného oparu. Na vrcholu kopce nacházíme velký vojenský bunkr s přístřeškem, takže tu můžeme nerušeně posedět a relaxovat. Naši pláž odsud máme jako na dlani a už se moc těšíme, až se konečně zchladíme ve vlnách.
Sestup dolů do městečka je mnohem rychlejší a během hodiny jsme zpátky na pobřeží. Zdejší promenádu lemují pestrobarevné květy, vysoké palmy a spousta domorodých baráčků, které většinou stojí jednou stěnou přímo v moři. No, mít terasu přímo na pobřeží Tichého oceánu, to bych si nechal líbit. Pobřeží ostrova Taboga je opravdu nádherné.
My už se ale samozřejmě těšíme na pláž. V hotelu si ještě dáme výtečné chlazené pivo Atlas a jednoho drobného hamburgera. A potom už hurá do vody. Trochu mě překvapilo, že oproti kostarickému Manuel Antoniu jsou zdejší vody poněkud chladné, ale možná je to tím hrozným vedrem. Zdá se, že přichází příliv, protože dopoledne suchá úžina vedoucí na ostrůvek El Moro je už skoro celá pod vodou a úzký proužek pevniny z obou stran nemilosrdně bičují vlny.
Pomalu se blíží hodina odjezdu a tak ještě jednou hupsneme do vln Tichého oceánu a po rychlém osprchování už na nás na pláži čeká člun, který nás dopraví zpátky na loď. Cestou sledujeme hejno pelikánů, které se právě vypravilo na střemhlavý lov, a brzy po nalodění se vydáváme zpátky do Panama City.
Cestou se zvedá silný protivítr, takže naše loď musí zápasit s docela velkými vlnami. Opět míjíme několik rybářů a také další lodě, které čekají na vjezd do průplavu. Brzy se před námi objevuje dlouhá sypaná hráz Calzada s mrakodrapy v pozadí. Promenáda na hrázi vypadá lákavě, určitě se sem zítra musíme vypravit.
Ve třičtvrtě na šest opět podjíždíme most mezi Amerikami a těsně před šestou přistáváme na Molu 18. Taxík do hotelu tentokrát stojí jenom dva dolary.