Den 24. - středa 17.3.2004
Další den začínáme opět v restauraci Boulevard Balboa. Huevos con tocino, jugo y té (vajíčka se slaninou, džusem a čajem) podávané s čerstvými houskami jsou příjemným doplněním energie před návštěvou starého města. I když čtyři dolary za snídani...
Po nábřežním Balboově bulváru se tentokrát vydáváme západním směrem, kde před námi vystupuje do moře poloostrov Casco Antiguo se stejnojmennou čtvrtí. V roce 1674 tam bylo znovu založeno Panama City poté, co původní španělské opevnění (Panama Viejo) vydrancoval Henry Morgan. Poloostrov se sice nezdá být daleko, ale pomalou chůzí nám bude trvat skoro hodinu, než se k němu došouráme.
Obzvlášť když se cestou chvíli zastavíme na rybářském tržišti. Respektive na jeho okraji, protože se tržiště nachází na nevzhledném vratkém molu, které vzhledem k přítomnosti čerstvých úlovků místních rybářů, obsypalo několik desítek vzrostlých pelikánů. Proto raději jenom z povzdálí sledujeme vykládání ryb z dřevěných loděk a jejich distribuci na pevninu. Tam už na ně čekají stánkaři, aby je nabídli kolemjdoucím. Ještě že už jsme po snídani...
Po Balboově bulváru pokračujeme až do místa, kde tuto třídu křižuje pěší centrální avenida plná obchodů. Vracíme se tedy do místa, kde jsme se byli projít už první den po příjezdu do hlavního města. Tentokrát ale po Avenida Central pokračujeme dál k parku Sv.Anny. Za ním se hlavní třída mírně zatáčí do leva a před námi se objevují staré koloniální budovy starého města.
Naše první kroky vedou na pěkné náměstí Plaza de la independencia, které tvoří jakýsi pomyslný střed celé čtvrti Caso Antiguo. Právě tady byla 3.listopadu 1903 vyhlášena panamská nezávislost. Dnes tady tuto událost připomínají sochy tehdejší státních představitelů, schované před sluncem ve stínu stromů. Dominantou celého prostranství je ovšem nádherná budova katedrály se dvěma mohutnými věžemi. Ty jsou natolik vysoké, že je lze spatřit z širokého okolí. Zajímavý vzhled stavbě dodává i krásné renesanční průčelí mezi oběma věžemi, které je zdobeno arkádovými okny, sloupy a jedenácti sochami (dvanáctá chybí). Zajímavých budov je na náměstí ale víc.
V budově bývalé radnice na jihozápadní straně se nachází Museo de Historie de Panamá. Hned vedle přes ulici zase najdeme pěknou modrou budovu s podloubím, ve které kdysi bývalo sídlo Lessepsovy společnosti, která řídila francouzský pokus o vybudování průplavu. Ne náhodou je v ní dnes Muzeum Panamského průplavu.
Na jeho návštěvu je ale ještě dost času a tak se jdeme nejdříve podívat ke klášteru Compaňia de Jesus, ze kterého se do dnešních dnů zachovaly jen rozvaliny. Snad jen podle cihlového průčelí a mohutného obvodového zdiva si můžeme představit, jak asi tato druhdy mohutná stavba vypadala. Mnohem zajímavější stavbou je nedaleký kostel Santo Domingo. Ten sice není o mnoho zachovalejší, ale za vidění tu stojí klenutá chodba Arco Chato, která údajně hrála významnou roli při výběru Panamy před Nikaraguou jako místa stavby průplavu. Její neporušený stav byl považován za důkaz, že oblast není ohrožena zemětřesením. No, dnes už by asi takovým důkazem rozhodně nebyla. Ještě že už je průplav hotový :-)
Mezi ruinami máme co dělat, abychom slavnou chodbu vůbec spatřili. A tak raději pokračujeme na nedaleké náměstí Plaza de Francia, které je vlastně druhým nejvýznamnějším místem celé staré čtvrti. Kromě francouzského velvyslanectví tu najdeme velký památník věnovaný francouzským stavitelům průplavu a především 22 000 dělníků, kteří při stavbě zahynuli. Dominantou pomníku i celého náměstí je velký obelisk, na jehož vrchol byl symbolicky umístněn galský kohout. Vyvýšená promenáda, která obelisk obklopuje, zase ve svých útrobách ukrývá kamenné desky, které vyprávějí příběh o francouzském pokusu o výstavbu průplavu. Mezi sochami, které dotváří podobu celého památníku, najdeme v popředí samotného Ferdinanda Lessepse a na stěně promenády nechybí ani pamětní deska s podobiznou dr.Carlose Finlaye, jehož význam pro úspěšné dokončení průplavu je neprávem opomíjen. Tento kubánský lékař totiž objevil, že žlutou zimnici přenášejí komáři, čímž výrazně přispěl k vymýcení této choroby, která tolik ohrožovala životy dělníků pracujících na průplavu.
Z kamenné promenády za památníkem je kromě samotného náměstí pěkně vidět i mohutná sypaná hráz Calzada, která byla vystavěna z materiálu pocházejícího z kopaného úseku průplavu u Culebry a z tichomořských zdymadel. Kousek za hrází se tyčí mohutná konstrukce Mostu mezi Amerikami a na opačné straně zase vidíme les moderních mrakodrapů. Panama City je opravdu město kontrastů.
Nábřežní Calle de Pacifico, kterou lemují pěkné koloniální baráčky s malebnými balkony plnými zeleně, nás z Francouzského náměstí vede až na pěkné prostranství před Národním divadlem. Tato pěkná budova z roku 1907 se pyšní čerstvě zrekonstruovaným průčelím, stropní malbou a nádherným křišťálovým lustrem. Krásný kostel San Francisco, který stojí hned naproti, zase dominuje celému okolí díky své nádherné věži s točitým schodištěm. Jeho gotické průčelí směřuje do nevelkého Bolívarova parku, v jehož středu můžeme vidět honosný památník na počest Simona Bolívara, který tu v roce 1826 vyzval ke spojení latinskoamerických zemí. Památník dnes obklopuje spousta zeleně, takže si tu můžeme na chvíli odpočinout a schovat se před žhavým panamským Sluncem.
Pobřežní Avenida Alfaro nás podél pobřeží Panamského zálivu vede až k honosné budově Palacio de las Garzas. Ten je od roku 1903 sídlem panamských prezidentů a v současné době tu úřaduje i paní Moscosová, která se svého úřadu ujala v roce 1999. Důležitost paláce je na první pohled zřejmá podle zvýšeného výskytu policistů a retardérů na obou koncích nábřežní ulice. O přítomnosti významných osobností panamského života svědčí i řada sedmi nablýskaných terénních Toyot.
Od prezidentského paláce se vracíme zpátky na náměstí Plaza Independencia. Polední horko sílí a tak je nejvyšší čas na exkurzi do Muzea Panamského průplavu. Po včerejším výletu ke Gatunským zdymadlům je pro nás jeho návštěva téměř povinností.
A nutno podotknou, že velice příjemnou povinností. Jakkoli nemáme muzea v oblibě, tady musejí naše předsudky stranou. V muzeu je k vidění spousta skvělých fotografií a záběrů. Nechybí ani dokumentace francouzského pokusu o vybudování průplavu z osmdesátých let 19.století. Na překvapivě kvalitních fotografiích můžeme vidět především výkopové práce u Culebry, dále nechybí portréty některých inženýrů a dělníků, snímky zázemí tehdejších zaměstnanců a také slavnostní příjezd Ferdinanda Lessepse na jeho legendární inspekce.
Dokumentace z výstavby na začátku 20.století je samozřejmě obsáhlejší - kromě fotografií jsou už k dispozici i filmové záběry, na kterých můžeme sledovat výstavbu zdymadel i obnovené výkopové práce u Culebry. Zajímavé jsou i moderní záběry, které návštěvníkům ukazují, jak dnes celý průplav funguje. Skvělý je především zrychlený záznam, na kterém můžeme během několika minut sledovat průjezd lodě zdymadly v Miraflores a Pedro Miguel, kde je zdvižena o 26metrů výš, průjezd kopaným úsekem Culebra cut, vjezd do Gatunského jezera a po jeho proplutí průjezd Gatunskými zdymadly, kde se loď zase vrací na úroveň hladiny moře. Zajímavá je i časová osa, která shrnuje všechny důležité události, které se průplavu týkají: výstavba (1881-1889, 1904-1914), vybudování druhé přehrady - Madden Damm - na řece Chagres (1935), stavba Mostu mezi Amerikami (1960), zahájení provozu nových lokomotiv ve zdymadlech (1962), instalace osvětlení (1963), dohoda o předání průplavu z Amerických rukou do Panamských (1977), nový systém řízení (80.léta) až po vlastní předání průplavu Panamcům 31.12.1999.
Část zdejší expozice je věnována také transoceánské železnici Panama City-Colon z roku 1855, která byla jakýmsi předchůdcem průplavu. K vidění tu jsou originální uniformy, zařízení vagonů i tehdejší jízdenky. Je to rozhodně zajímavá exkurze do minulosti a pro ty, kdo stejně jako my obdivují technickou úroveň průplavu a odhodlanost jeho francouzských i amerických budovatelů, je návštěva toho skvělého muzea téměř povinností.
Po krátké zastávce v obchodě a nevyhnutelnému nákupu pohledů, se znovu vydáváme do Sluncem rozpálených ulic starého města. Opět míříme k ruinám kostela Compaňia de Jesus, ale tentokrát neodbočujeme na francouzské náměstí, ale vydáváme se opačným směrem k poslední zdejší pamětihodnosti. Tou není ani tak malebný kostelík San Jose, jako jeho zlatý oltář. Ten je totiž jedinou pamětihodností, která přežila Morganovo drancování Panama La Vieja v roce 1671. Traduje se, že když se jeden kněz doslechl o chystaném útoku pirátů, natřel oltář na černo, aby jej zamaskoval. Potom Morganovi namluvil, že proslulý oltář uloupil jiný pirát, a dokonce ho přesvědčil, aby věnoval určitou částku na nový. Ať už tomu bylo jakkoliv, faktem je, že oltář později přemístili ze zničeného starého města na současné místo. Altar de Oro je dnes skutečnou perlou čtvrti Casco Antiguo.
Z kostela San Jose se vracíme na centrální avenidu, která se s blížícím podvečerem opět zaplnila davy lidí. Přes park Sv.Anny se vracíme až na náměstí 5.května, kde u budovy Zákonodárného shromáždění chvíli obhlížíme autobusy, které odsud odjíždějí do města Gamboa, které leží u průplavu na okraji kopaného úseku Culebra Cut. Rádi bychom totiž i tuto část průplavu viděli na vlastní oči, a tak chystáme na některý z příštích dní výlet právě do této oblasti.
Pěšky se pomalu vracíme do hotelu, kde bohužel zjišťujeme, že nám neteče voda. Podle pana majitele se prý tento problém týká celé čtvrti a zaměstnanci místí vodárenské společnosti se ho snaží vyřešit. Vzhledem k tomu, že se nemůžeme ani vysprchovat, tak se raději na pokoji nezdržujeme a jdeme na chvíli do protější kavárny na internet. Po zprávách domů a bezpečnostním zálohování fotografií jdeme ještě pro jistotu doplnit zásoby do moderního supermarketu na sousední hlavní Avenidě. Opět nakupujeme džusy, nějaké buchty na ráno a samozřejmě chlazené Cuba libre. Pro večeři jsme tentokrát vybrali podnik Caribe, který leží naproti supermarketu a vypadá docela zajímavě.
Moje špagety con pollo (4,50USD) i Michalova Pizza pequeňo (3USD) byly docela dobré a našim oblíbeným restauracím přibyla další konkurence! Navíc nás při návratu do hotelu vítají funkční kohoutky s teplou vodou, což je po náročném dni snad ještě příjemnější událost než dobrá večeře.