Autobusy do Portobela (1,30USD) odjíždějí z colonského Terminal de Buses poměrně často, takže by neměl být problém nějaký spoj chytit. Podél karibského pobřeží jezdí hlavně pestrobarevně pomalované autobusy, které mají cíl své cesty napsaný velkým písmem na předním skle, takže nám hledání příslušného vehiklu nedělá žádné problémy. Je skoro až s podivem, jak mají řidiči své autobusy pokreslené. Skoro to vypadá, že skrz přední sklo ani nemůžou nic vidět.
Z Colonu vyrážíme v 10,45. Autobus se těšně před odjezdem docela slušně zaplnil, ale nejvíce lidí nakonec přistupuje až ve městě Sabanitas. Tady se silnice dělí - hlavní Via transistimica pokračuje na jih do Panama City, zatímco severovýchodním směrem odbočuje mnohem menší pobřežní silnice, která nás zavede až do našeho cíle. Autobus po odjezdu ze Sabanitas skutečně praská ve švech a mnoho cestujících musí stát. Naštěstí mnozí zase brzy vystupují a tak se náš dopravní prostředek během 40km dlouhé cesty postupně zase vyprazdňuje.
Za zvuku hlasitých latinskoamerických písní, které nám řidič pouští ze svého rádia, se pomalu šineme podél pobřeží. Ve zdejší části karibského pobřeží panuje mnohem přívětivější počasí než na západě země. Je to dáno tím, že vnitrozemská vrchovina na východ od průplavu není zdaleka tak vysoká a tak tu teplý vzduch nemá do čeho narážet a zdaleka tolik nekondenzuje. Za okny autobusu proto můžeme obdivovat pro nás nezvyklý výhled na karibské pláže zalité Sluncem. Škoda že jsme ztráceli čas cestou na Bocas del Toro. Zdejší Playa Maria Chiquita nebo Playa Langosta by byly pro lenošení rozhodně příhodnější.
Po necelé hodině jízdy jsme už téměř ohlušeni panamskými hity a tak jsme rádi, když se před námi konečně objevuje neveliká zátoka Portobelo a stejnojmenné městečko na jejím jižním pobřeží. Jméno dal zátoce sám Kolumbus, když se tu v roce 1502 zastavil na své čtvrté výpravě do Nového světa. Španělé tu následně vybudovali svůj nejdůležitější karibský přístav ve Střední Americe, ve kterém skladovali veškeré jihoamerické zlato a další bohatství, které sem přes pevninskou šíji převážely muly z Panama City. Zboží zde zůstávalo v kamenných pevnostech až do příjezdu galeon, které je odvážely do Evropy.
Není tedy divu, že se Portobelo stejně jako další strategické body španělské obchodní cesty stávalo častým cílem útoků pirátů. V 17.století zdejší pevnosti dobyl náš starý známý pirát Henry Morgan a definitivně město zničil v roce 1739 admirál Edward Vernon. Portobelo bylo obnoveno až v roce 1751, ale nikdy už nenabylo bývalého významu. Španělské pevnosti zpustly a velká část stavebního materiálu byla na začátku 20.století použita při stavbě Gatunských zdymadel. To, co z nich zbylo, je dnes prohlášeno historickou památkou.
Návštěva španělských pevností je také hlavním cílem našeho výletu. Nejdříve se ale v nevelkém tří tisícovém městečku porozhlédneme po nějakém obědě. Malou restauraci se nám daří najít docela brzy kousek od zdejšího hlavního a jediného náměstí. Skromné menu nabízí polévku se záhadným jménem Fufu a smaženou rybu. Obojí nás dohromady stojí osm dolarů. Po docela dobrém jídle můžeme vrátit zpátky na náměstí. Ještě než se vypravíme do pevností, prohlédneme si jinou zdejší pamětihodnost. Tou je velký koloniální kostel z roku 1776, který se pyšní sochou černého Krista v životní velikosti, které je připisována zázračná moc. Svátek Černého Krista, který se koná vždy 21.října, láká do města spoustu poutníků, kteří sochu nosí v průvodu během bujarých pouličních oslav.
Nevzhlednou uličkou se po krátkém nahlédnutí do kostela vydáváme k první pevnosti. Fuerte San Jeronimo stojí hned vedle náměstí za velkou budovou zdejšího muzea. Vchází se do ní kamennou bránou, která tu s vypětím všech sil odolává zubu času. Ze zbytku pevnosti se zachovalo především mořské opevnění s řadou rezavých děl, která míří kamsi na otevřené moře. Jinak pevnost obklopují spíše skromné příbytky zdejších obyvatel. Nad některými střechami vlají podivné barevné vlajky s čísly, které jsou součástí zdejší předvolební kampaně.
Zatímco v pevnosti toho moc k vidění není, v muzeu, které tvoří dominantu zdejšího velkého náměstí, si můžeme prohlédnout výstavu zbraní a hlavně zlatem nebo stříbrem vyšívaného oblečení. Na náměstí ještě chvíli sledujeme bandu místních indiánů, kteří tu nacvičují nějakou Spartakiádu, a potom se přes celé městečko vydáváme na okraj zátoky do pevnosti Santiago.
Tato pevnost je o něco zachovalejší. Kromě vstupní brány se dochovala i většina mohutného obvodového zdiva. Rezavých děl tu sice najdeme jenom pět, zato je tu k vidění malá strážní věžička a bývalé ubikace důstojníků. Konstrukce všech zdí se zdá být poměrně masivní a je skutečně neuvěřitelné, kolik tun materiálu muselo na stavbu padnout. Když podle dobových záznamů tuto pevnost dobýval Henry Morgan, musel prý používat jako živé štíty místní jeptišky, jinak by se prý do skvěle opevněné pevnosti vůbec nedostal.
Na závěr naší návštěvy ještě stoupáme na malé návrší nad pevností. Vede tam příkrý chodníček se zábradlím a je odtud nádherný výhled na celou zátoku i na většinu Portobela. Dole pod námi právě odjíždí směrem do Colonu jeden z pomalovaných autobusů a tak si uvědomujeme, že by bylo dobré také pomalu začít přemýšlet o návratu.
Vracíme se tedy na prostranství před kostelem, kde se nachází jakási neformální zastávka. Řidič nám sděluje, že do Colonu odjíždí v 15 hodin a tak máme ještě dostatek času na pár fotografií a na nákup džusů. Cesta z počátku utíká docela pomalu a řidič stále někomu zastavuje. Asi po půl hodině konečně zesiluje latinskoamerické hity a přidává plyn. Po příjezdu do Colonu s námi ještě objíždí podlouhlou centrální Avenidu, takže si můžeme prohlédnout i toto velice rušné město. V rozporu s tím, co jsme se dočetli v průvodci, musíme konstatovat, že to tu rozhodně nevypadá jako ve slumu. Naopak projíždíme docela pěkným centrem města s pěkným parkem mnoha obchody. Ve čtvrt na pět konečně zastavujeme na autobusovém nádraží, kde už je přistaven pěkný moderní klimatizovaný autobus směřující do Panama City. Rychle tedy přesedáme, platíme 2 dolary (docela rozdíl oproti vlaku) a po Via transistimica vyrážíme do hlavního města.
Přesně v 18,15 přijíždíme na Treminal nacional de transporte, odkud pokračujeme do hotelu opět taxíkem a úspěšný den končíme v restauraci Boulevard Balboa.