Den 22. - pondělí 15.3.2004
Po včerejším výletním dni bychom dnes rádi trochu relaxovali a tak plánujeme návštěvu tichomořského ostrova Taboga, který je oblíbeným rekreačním centrem obyvatel hlavního města. Lodě odjíždějí z přístavu Muelle 18 ve čtvrti Balboa, kde jsme se byli podívat už v sobotu, takže teď ráno jedeme prakticky najisto.
Bohužel nový týden nezačíná příliš šťastně - nejdříve nás pěkně natáhl taxikář, který si za cestu do přístavu řekl o nekřesťanských 5 dolarů, a v zápětí se hroutí i náš plán s lodním výletem. Trochu jsme podcenili odjezdy zdejších plavidel, které nejezdí zdaleka tak často, jak jsme si mysleli. První dva spoje v 6,00 a 8,30 už odpluly a další loď odplouvá až ve 13,45. Z výletu na Tabogu tedy prozatím nebude nic.
Chvíli sedíme v klimatizované hale a vymýšlíme náhradní program. Bohužel je dnes pondělí a to je takový panamský oficiální zavírací den. Ať se v průvodci podíváme na jakoukoliv památku nebo muzeum, pokaždé jen zjišťujeme, že tam mají v pondělí zavřeno. Rozladěni se vracíme do hotelu, kde vymýšlíme náhradní program. Jedinou schůdnou variantou se jeví návštěva starobylé zaniklé Panamy - původního španělského města z 16.století. Jeho ruiny se rozkládají asi deset kilometrů východně od centra. To už je na taxík poměrně dost daleko a tak raději vyrážíme na náměstí 5.května, odkud k má k ruinám jezdit autobus.
Na náměstí čekáme asi hodinu, během které se u zdejší frekventované zastávky vystřídalo hned několik desítek autobusů, ale žádný není označen nápisem Panama Viejo. Je to zvláštní, protože když jsme autobus v minulých dnech nepotřebovali, vídali jsme vehikl s hledaným nápisem pravidelně. Dnes se nám nějak nedaří.
Blíží se poledne a nám dochází trpělivost. Vzdáváme proto marné čekání na autobus a jdeme ulovit nějaký taxík. Ať stojí co to stojí. Nakonec máme štěstí na postaršího chlapíka, který nejen že hned rozumí, kam máme namířeno (u všech taxikářů to není pravidlem), ale za cestu k ruinám požaduje pouhé dva dolary.
Asi po půl hodině jízdy zastavujeme před archeologickým areálem, který je plný polorozbořených zdí. Zdejší dominantu tvoří jakž takž zachovalá věž tehdejší radnice - Cabildo de ciudad. Jinak to tu vypadá, jakoby piráti skončili s drancováním včera a ne před 333 lety. Z některých budov se nezachovalo ani obvodové zdivo a zbytky staveb tu svádějí předem prohraný boj s vegetací.
Vstupné do areálu činí pouhých 75 centů. U téměř každé ruiny najdeme ceduli s popisem, k čemu daná stavba sloužila a také s náčrtem, jak asi vypadala. Mezi radnicí a zbytkem katedrály De nuestra seňora de la Asuncion se dokonce zachovala původní dlažba, ale i ta postupem času čím dál víc zápasí s travním porostem, který se jí snaží prorůstat.
Pomalu procházíme mezi zbytky kdysi majestátních budov. Casa Alcarón, Casa Terrín, jedna stavba vedle druhé jsou němými svědky doby, kdy tu Španělé v roce 1519 vybudovali moderní město, které bylo chloubou tichomořského pobřeží. Škoda, že anglický pirát Henry Morgan neměl pro jejich záměry pochopení. Když v roce 1671 město Panama napadl, žilo tu více než 5 000 obyvatel. Tomu také odpovídá rozloha celého areálu, který se rozkládá podél pobřeží, a jehož délka je zhruba 2km. Více než polovinu tehdejších obyvatel tvořili vojáci, kteří se ale nedokázali ubránit útoku pirátů. Ti sem pod Morganovým vedením dorazili po několikadenní strastiplné cestě od Karibského moře. Španělům se ještě před napadením podařilo zachránit většinu cenností, ale samotnému útoku nakonec město neodolalo. Španělé v bezvýchodné situaci sami zapálili všechny budovy a piráti se ze své výpravy vrátili téměř s prázdnou. Původní starobylé město už potom nebylo nikdy obnoveno.
Stavby okolo radniční věže tvoří jednu uzavřenou čtvrť, která končí u kláštera Santo Domingo. Z něj se sice zachovalo asi nejvíc materiálu, ale zub času tuto mohutnou stavbu postupně proměnil v neforemnou rozvalinu. Uprostřed bývalé hlavní budovy dokonce stojí vzrostlý strom.
Severní okraj starobylého města tvoří kostelík Iglesia y convento se San Jose, ze kterého se zachovalo jen několik fragmentů zdí schovaných v hustém porostu. Dál už najdeme jen Králův most (puetne del rey) a tak se vracíme zpátky k radnici, kde ještě můžeme sledovat práci několika archeologů, kteří tu očišťují několik čerstvě nalezených kostlivců.
Tím končí prohlídka placeného areálu, ale podél silnice, po které jsme přijeli, ještě uvidíme celou řadu rozvalin, které také patří ke starobylému španělskému městu. Pěšky se tedy vydáváme na dva kilometry dlouho procházku podél pobřeží. Cestou se k nám přidává jeden policista na kole. Vítá nás v Panamě a vyzvídá, odkud jsme a tak podobně. Prý už tady v areálu rozvalin několikrát došlo k přepadení turistů, tak tady teď prý hlídkuje víc strážníků vyzbrojených bicykly. Tak se údajně nemáme čeho bát. To nám tedy spadl kámen ze srdce :-)
Okolo nepříliš zachovalého kostela Compaňía de Jesús se dostáváme k asi nejzachovalejší stavbě celého okrsku. Iglesia y Convento de Las Monjas de la Concepción bývala vysoká kamenná stavba, jejíž zadní křídlo se dodnes zachovalo téměř kompletní. Chybí pouze střecha. Z další části budovy se dochovala jen část obvodového zdiva a kompletní podlaha. Ze sousední budovy Antigua casa del Obispo zase zůstaly zachovány sklepní prostory s kamennými pilíři a docela zachovalými arkádami.
Další stavby starobylého okrsku jsou již natolik zchátralé, že lze stěží určit jejich původní tvar a účel. Snad jen Hospital de San Juan de Dios vypadá ještě trochu zachovale, ale nás tu spíš než zbytky zdí zaujali kolegové geodeti, kteří tu společně s archeology provádějí zaměření průzkumných sond. O kousek dál míjíme zbytky kláštera de la Mereced s obětním kamenem a za chvíli se před námi objevuje moderní budova zdejšího muzea. Protože je ale pondělí, máme opět smůlu. Muzeum je zavřené a tak si jenom prohlížíme cosi, co kdysi bývalo pevností Fortín de la Natividad a také pěkný zachovalý most Puente del Matadero. Ten byl jakousi vstupní branou do města a tudíž jsme se logicky dostali na okraj celého starobylého areálu. Po stopách Španělů budeme pokračovat zase pozítří, kdy navštívíme starou čtvrť Casco Antiguo, kde bylo po zničení Panama La Vieja znovu založeno současné hlavní město.
Zpátky do centra se opět vracíme taxíkem. Řidiči, kteří nás vozí teď odpoledne výrazně kompenzují předražené jízdné svého kolegy z dnešního rána. Tenhle taxikář si za 10km dlouhou jízdu účtuje dokonce jen dolar šedesát. Platíme mu raději rovné dva a jdeme nakupovat, protože potřebujeme tak nějak celkově doplnit zásoby. Proto míříme rovnou na Avenida central do velkého supermarketu.
Jeho úroveň si v ničem nezadá s Hypernovami a Kauflandy, které máme u nás. Výběr džusů, které se tu prodávají rovnou po galonech (1 galon=3,79 litrů), je opravdu široký. Dokonce tu prodávají i chlazené cuba libre v plechovkách, což musíme rozhodně vyzkoušet! Dále ještě nakupujeme nějaké sušenky a jdeme k pokladně. Tady bych ocenil služby "profesionálních" baličů, kteří během placení skládají zboží do igelitových tašek.
Po nákupech jdeme znovu na internet, abychom si vyhledali nějaké informace ohledně zítřejšího plánovaného výletu. Rádi bychom se totiž konečně vydali k Panamskému průplavu a Michal má několik kusých informací, že někdy před dvěma lety začala fungovat zrekonstruovaná železnice z 19.století, která vede podél průplavu do Colonu. Bohužel naši průvodci nejsou dostatečně aktualizovaní a tak se musíme spolehnout na internet. Po několika minutách nacházíme potřebné údaje - nástupní stanice v Panama City se jmenuje Corozal a vlak odjíždí už v 7,15. To si zase zítra přivstaneme.
Na večeři se stejně jako předevčírem vydáváme do Restaurantu Boulevard Balboa. Cestou ještě v nedalekém bankomatu vybíráme nějaké drobné, protože nám vesměs zbyly jenom stodolarové bankovky a s těmi tady při placení moc neuspějeme. K jídlu si v solidně zaplněném podniku dáváme zdejší masovou specialitu - churasco a la palilo resp. churasco a la parilla. Jídlo, které se podává s hranolkama a se salátem, je vskutku výtečné. Po dobré večeři ještě jdeme fotit pěkně osvětlené panorama panamských mrakodrapů a těšíme se zítřejší výlet.