Konečně jsme v panamském hlavním městě. Na první pohled je jasné, že se jedná o město značně živé. Ulice jsou plné aut, která se vzájemně předjíždějí ve snaze co nejrychleji proniknout vpřed skrz dopravní zácpu. Všude je poměrně dost smogu, takže se v nevzhledných baráčcích v okolí Avenida de los Martires, po které právě přijíždíme, ani nevyplatí větrat. Naštěstí má Panama City i svoji druhou, zajímavější a mnohem přívětivější tvář. A tu bychom rádi během několika příštích dnů rádi poznali, ale ze všeho nejdříve se budeme muset proplést tím nepředstavitelným shlukem vehiklů.
Zbrusu nové hlavní autobusové nádraží, které se jmenuje Terminal nacional de transporte, leží na okraji čtvrti Curundu hned vedle severní magistrály (Corredor norte). Celkem nám to trvalo asi čtvrt hodiny, než jsme se tam doplazili skrze opravdu hustý provoz. Nádraží bohužel leží poměrně stranou od centra a případných ubytovacích možností, a tak budeme muset poprvé vyzkoušet panamské taxi. Nejdříve ovšem musíme najít správný východ z moderní nablýskané haly autobusového nádraží. Leckteré letiště by v porovnání s touto stavbou zbledlo závistí. Naštěstí jsou východy docela dobře značené a brzy stojíme na stanovišti autobusů a taxíků.
Naším cílem je čtvrť La Exposicion. V průvodci ji hodnotí jako klidnou, bezpečnou a hlavně s dostatkem obchodů a restaurací. Ani případné pamětihodnosti nejsou až tak daleko a tak to tam trochu omrkneme. Podle průvodce máme vytipovaný i hotel - Residencial turistico Volcan, a tak sdělujeme vybranému taxikáři adresu a vydáváme se opět vstříc dopravní zácpě.
Pomalu se proplétáme panamským hlavním městem, ve kterém dnes žije 700 000 obyvatel, a které už v roce 1519 založil španělský guvernér Pedro Arias de Avila. Španělská osada se brzy stala centrem vládních a církevních úřadů. Evropští dobyvatelé sem z jihoamerických kolonií vozili zlato a další kořist, která odsud putovala po cestách El Camino Real a Sendero Las Cruces ke karibskému pobřeží. Kvůli tomuto bohatství byla Panama častým cílem útoků. V roce 1671 město vydrancoval anglický pirát Henry Morgan a z původního španělského města zbyly jen trosky - Panama La Vieja.
O tři roky později bylo město znovu postaveno o 8km dál na jihozápad v oblasti známé jako Casco Antiguo. Španělé zvolili k výstavbě velice vhodný poloostrov, na kterém bylo nové město dobře opevněno. Od té doby je už nikdo nedobyl. Přepady však pokračovaly na pozemních obchodních cestách a když byl na karibském pobřeží zničen i cílový přístav Portobelo, přestali Španělé roku 1746 pozemní cesty využívat a Panama ztratila na významu. Výsadní postavení znovu získala až v roce 1855, kdy byla dokončena železnice napříč panamskou šíjí. Davy zlatokopů tu tehdy cestovali napříč úžinou k Pacifiku a potom dál do Kalifornie, kde vypukla zlatá horečka. Bylo to v době, kdy byla pozemní cesta napříč severoamerickým kontinentem ještě nemyslitelná. Trasa lodí z východního pobřeží Spojených států do Panamy, přejezd úzkého pevninského pásu oddělujícího Atlantik od Tichého oceánu a pokračování lodí, bylo tehdy jedinou schůdnou variantou, jak se dostat na divoký západ.
3.11.1903 byla ve čtvrti Casco Antiquo v Parque de la Independencia vyhlášena panamská nezávislost. Město se stalo skutečnou metropolí a po dokončení Panamského průplavu v roce 1914 se rozrůstalo i jako centrum mezinárodního podnikání a obchodu. Dnes patří k nejmodernějším městům celé Střední Ameriky.
Důkazem jsou pobřežní mrakodrapy, které vytvářejí panorama typické spíš pro severoamerická velkoměsta. Čtvrť La Exposicion se nachází nedaleko těchto mrakodrapů. Vypadá to tady skutečně poměrně sympaticky-klidné uličky s trochou zeleně jsou na středoamerické poměry docela čisté a tolik typický shon panuje až o několik bloků dál. Taxikář nám zastavuje před nevelikou budovou, která se krčí mezi okolními vyššími moderními stavbami. To je náš hotel. Rychle vykládáme bágly a ještě než se půjdeme ubytovat, musíme zaplatit za odvoz. Cesta z autobusového nádraží nás stojí dva dolary.
Hotel je takový prostý, ale útulný. K přidělenému pokoji vede dlouhá tmavá chodba, ale pokoj samotný je docela pěkný. Máme tu docela hezký sprchový kout se záchodem a také vlastní TV. Drobné problémy máme jenom při komunikaci s výhradně španělsky hovořícím panem majitelem. Tady v Panamě je už celkově méně lidí, kteří jsou schopni a ochotni mluvit anglicky, a nám čím dál častěji nezbývá, než se spolehnout na naše základní omezené znalosti španělštiny. Dnes jsem byl jako mluvčí vybrán já, a tak se snažím majiteli vysvětlit, že v hotelu zůstaneme osm nocí. Moc tomu nechce věřit, ale nakonec jsme se zdárně dobrali výsledku. Pokoj nás dohromady vyjde na velice solidních 14 dolarů, což představuje celkovou sumu 112 dolarů. Ubytování tedy máme až do konce našeho pobytu ve Střední Americe z krku a v klidu můžeme na týden vybalit naše bágly.
Večer se vydáváme na první obhlídku okolí. Zjišťujeme, že hned naproti přes ulici máme pěknou internetovou kavárnu s poměrně velkým počtem počítačů. V okolních uličkách nacházíme i několik malých obchůdků a teprve dva bloky severně od nás probíhá rušná Avenida Norte s restauracemi a velkým moderním supermarketem. Naopak tři bloky jižním směrem zase leží pobřeží Tichého oceánu a neméně rušná Avenida Balboa. Tam také vedou naše první kroky.
Celé nábřeží je krásně osvětlené. Jen palmová promenáda se halí do tmy, ale spolehlivě ji osvětlují projíždějící auta, kterých ani teď v noci příliš neubývá. Přejít dvouproudou nábřežní avenidu je skoro o život, místní řidiči si přítomnost nějakých chodců asi příliš nepřipouštějí, ale výhled na osvětlené mrakodrapy rozhodně stojí za vidění. Na opačné straně nábřeží zase vidíme světla starého města Casco Antiguo, ale jinak se před námi rozprostírá jenom nekonečná temnota Tichého oceánu, kterou jen tu a tam narušuje nějaké to světýlko z rybářské lodi.
Nastal čas večeře a tak se také musíme poohlédnout po nějaké restauraci, která by byla hodna naší návštěvy. Opět spoléháme na dobře prostudovaného průvodce, kde je doporučována restaurace La Cascada, která by měla být někde poblíž. Skutečně, hledaný podnik nacházíme na nábřeží asi 300 metrů od nás. Je to taková veliká zahradní částečně zastřešená restaurace. Stolů tady mají asi dvacetkrát tolik než hostů, přesto zdejší personál tvoří asi deset servírek. U každého stolu mají hosté k dispozici tlačítko, kterým mohou obsluhu kdykoliv přivolat, ovšem když jsme ho testovali my, netvářila se na nás servírka moc nadšeně.
Z bohatého menu pro dnešek vybíráme krevety s hranolkama za 5,25USD. Ještě netušíme, že se toto jídlo stane naším panamským favoritem číslo jedna. Přinesená porce navíc překonává i naše nejodvážnější představy. Podle průvodce má být obrovská, ve skutečnosti bych ji dal spíš přívlastek gigantická. Z mého talíře by se v pohodě najedli dva až tři lidé. Nicméně jídlo je vynikající a kupodivu se do mně vešlo celé. Výborné je i v pořadí čtvrté místní pivo - Atlas. Konečně jsme našli tu správnou značku, které se můžeme držet! Dnešní den tady po kulinářském zážitku končí veskrze pozitivně.

Den 20. - sobota 13.3.2004
Ráno si můžeme po včerejším cestovním dni trochu pospat a z hotelu vyrážíme až v devět hodin. Opět se vracíme na pobřežní magistrálu Avenida Balboa. Stejně jako místní (téměř zaniklá) měna se tato rušná třída jmenuje po španělském objeviteli Vascu Nuňezi de Balboovi, který v roce 1513 jako první Evropan spatřil na vlastní oči Tichý oceán. Tuto událost připomíná socha v nedalekém pěkném parčíku, který najdeme na skalnatém poloostrově. Velký bílý památník, ke kterému vede z každé světové strany jedno nevysoké schodiště, tu znázorňuje zeměkouli, kterou na podstavci podpírá celkem pět indiánů. Na vrcholu zeměkoule pak triumfálně stojí hrdinný Balboa s mečem v pravé a s vlajkou v levé ruce. Sám Balboa bohužel příliš triumfálně neskončil - zakladatel Panama City, guvernér Pedro Arias de Avila, ho nechal v roce 1519 popravit.
Od Balboova památníku jsou panamské mrakodrapy co by kamenem dohodil. Pěkně tu kontrastují s květinovými záhony a palmami, které lemují rušnou magistrálu až k poloostrovu Punta Italia. Tady v moderní zástavbě bychom měli najít cestovní kancelář Pesantez, která organizuje zajímavé výlety. Nejdříve se ovšem zastavujeme na snídani v McDonaldu, ovšem zdejší McMuffin alias houska s vajíčkem, šunkou a sýrem za nic nestojí. McDonald opět nezklamal...
Pesantez Tours jsme nakonec zdárně objevili za velkým kruhovým objezdem. Nabídka výletů je skutečně široká, ale protože je sobota, nelze dnes nic objednat. Prý si máme zavolat v pondělí. No, ještě si to promyslíme, protože ty jejich ceny nejsou zrovna lidové.
Venku přemýšlíme, kudy dál. Nějak nám ten všudypřítomný dopravní shon nedělá dobře a tak máme jednoduchý nápad - vyrazíme do Metropolitního parku. To je taková oáza klidu a zeleně uprostřed rušného velkoměsta. Je opravdu neuvěřitelné, že se v té betonové džungli podařilo zachránit 265 hektarů divokého tropického lesa. Nejsnáze se tam dostaneme opět taxíkem. Po městě sice jezdí spousta barevně pomalovaných autobusů, ale přece jen ještě nemáme přehled o tom, kam který jezdí.
S nasazením života opět přebíháme rušnou hlavní třídu a zastavujeme první vůz, který se vyskytl v dohledu. Asi tři kilometry dlouhá cesta stojí opět dva dolary. Začíná to vypadat, že zdejší taxikáři snad jezdí za nějaký paušál nebo co. Vstupné do parku činí další dva dolary a cena zahrnuje i služby podivného chlapíka, který vypadá jako zahradník a ukazuje nám, kudy se máme vydat.
Park vypadá dost neudržovaně, spíš bych ten hustý porost nazval pralesem, ale cesta je celkem dobře patrná, tak tu snad nezabloudíme. Procházka začíná u malého jezírka, na jehož hladině se vyhřívají vodní želvy. Máme radost, že po nějaké době zase vidíme divou zvěř, bohužel to byl ojedinělý zážitek. Kromě dvou nebo tří ptáků už v parku žádná další zvířata nevidíme, přestože tu prý žijí mravenečníci, lenochodi i leguáni.
Vše zachraňuje až vyhlídka v nadmořské výšce 150m, odkud máme celé centrum Panama City jako na dlani. Před námi se tyčí mohutné mrakodrapy s oceánem v pozadí, vidíme i staré město, návrší Cerro Ancón s velikou panamskou vlajkou, a na opačné straně dohlédneme až k Panamskému průplavu.
Z vyhlídky se pomalou chůzí vydáváme k jednomu z východů, který nás zavede až na rušnou severní magistrálu. Rádi bychom se vydali přístavu ve čtvrti Balboa, která leží u ústí průplavu, a odkud mají odjíždět lodě na tichomořský ostrov Taboga. Ten bychom rádi někdy v následujících dnech navštívili, a tak si chceme přístav omrknout.
Stopnout taxi není žádný problém, horší je to s řidičovou orientací. Balboa je pro něj příliš široký pojem a ani "Molo 18", což je podle průvodce název přístavu, mu zjevně nic neříká. Přesto se tváří, že jede úplně najisto. Ukazuje nám budovu správy Panamského průplavu a snaží se najít námi zadanou adresu. Nakonec se to daří, i když ten chlapík asi ani nevěděl, kudy sem dojel. Cesta tentokrát stojí 4 dolary. No, s tím paušálem to asi nebude tak horké nebo nás ten taxikář prachsprostě natáhnul.
V malé přístavní budově je několik pokladen a každá patří jiné společnosti. Bohužel ani v jedné momentálně nikdo nesedí a tak musíme počkat. Hala je naštěstí klimatizovaná, tak se tu alespoň na chvíli ochladíme. V odpoledním vedru taková přestávka přichází k duhu. Nicméně ani po půlhodině se nic neděje a tak se jen ujišťujeme, že lodě na Tabogu skutečně odjíždějí odsud a jdeme pryč. Bohužel jsme si zapomněli ověřit časy odjezdů a slepě důvěřujeme průvodci - v pondělí se nám to vymstí.
Sehnat taxi v odlehlé přístavní čtvrti je o poznání horší, než u Metropolitního parku. Hodnou chvíli musíme jít pěšky, než konečně někoho odlovíme. Náš požadavek je tentokrát jasný - náměstí 5.května před Národním shromážděním. Jestli má Panama City nějaké nejrušnější místo, tak je to právě tam.
Na náměstí totiž začíná široká pěší zóna Avenida Central, která měří dobré čtyři kilometry a vede až do srdce starého města CascoAntiguo na náměstí Plaza de la Independencia. Dále se tu nachází hlavní shromaždiště autobusů místní hromadné dopravy, kterém odsud odjíždějí všech možných částí hlavního města. Protože se jedná výhradně o pestrobarevně pomalované vehikly z USA, vypadá to tady jako někde na karnevalu.
Hlavní avenida je samozřejmě plná lidí. Obchody praskají ve švech a všude se ozývá hlasitá hudba. Kromě klasických obchodů je ulice plná i stánkařů, kteří prodávají ovoce, zeleninu, ale také oblečení a kdejaké cetky. Vládne tu opravdu neopakovatelná atmosféra.
Asi v polovině pěší zóny odbočujeme do postraní Calle 1 a hledáme nějakou restauraci, kde bychom si mohli na chvíli odpočinout. Nakonec nacházíme klimatizovanou pizzerii Napoli. Jako občerstvení nám musí stačit pivo Panama (Atlas tu bohužel nemají), ale hlavně že jsme se v tom vedru aspoň trochu osvěžili.
Přes náměstí 5.května se pomalu vracíme k našemu hotelu. Ten odsud není zase tak daleko a tak jdeme tentokrát pěšky. Cestou se stavíme v malém obchůdku, abychom doplnili zásoby pití, a já se ještě vydám do internetové kavárny naproti hotelu. 90 minut s poměrně rychlým připojením tu stojí dolar, navíc tu mají WinXP, a tak opět posílám domů nějaké fotky.
Večer vyrážíme na jídlo. Po tom dnešním vedru ani nemáme moc hlad a tak tentokrát raději volíme restaurant Boulevard Balboa. Ten je sice o dost menší než nedaleká La Cascada, ale i tady se dá příjemně posedět. K jídlu si tentokrát dáváme lazagne (4,25USD), sandwich Cuba a samozřejmě oblíbené pivo Atlas. Dnešní večer ale moc neprotahujeme, protože nás zítra čeká brzké vstávání a další zajímavý výlet.