Den 4. - čtvrtek 26.2.2004
I ve čtvrtek vstáváme brzy, protože máme v plánu přesun do městečka La Fortuna, které leží na severozápadě země. Autobus odjíždí z terminálu Norte už v 6,15, takže si musíme trochu pospíšit se snídaní a pak hurá na zastávku.
Naštěstí Michal vybral polohu našeho hotelu výborně, protože Terminal Norte máme hned za rohem. Autobus je přistaven načas a tak rychle ukládáme bágly dolů do zavazadlového prostoru a jdeme si vybrat nějaká pěkná místa. Cesta do Fortuny nám bude trvat 4 a půl hodiny a vyjde nás na 3USD. Obnos vybírá průvodčí až během jízdy.
Ze San Jose autobus odjíždí poloprázdný, ale během cesty se jaksepatří zaplní. Nejdříve zastavujeme v Alajuele - když budu počítat pondělní přílet, jsme tady vlastně už potřetí. Řidič si tu dává asi čtvrt hodinovou pauzu, během které se do autobusu nahrne několik prodavačů.
Z Alajuely pokračujeme stále po interamericaně podél vysokého horského masívu na západ. Až u města Naranjo (v překladu pomerančovník :-) odbočujeme na sever a začínáme stoupat do hor. Z horských městeček, která projíždíme, mi v paměti utkvělo jen Zarcero s pěkným parkem na náměstí. Jednotlivé keře tady mají zastřižené do tvaru nejrůznějších zvířat.
V nadmořské výšce 1800 m.n.m. přejezd horského masívu kulminuje a my začínáme klesat do údolí. Asi po dvou hodinách jízdy přijíždíme do města Ciudad Quesada. Řidič zastavuje na zdejším autobusovém nádraží a vyhlašuje další přestávku. Ta se nám tentokrát výborně hodí, protože je na čase obstarat nějakou svačinu. V nedalekém obchůdku proto kupujeme výborný těstovinový závin plněný masem (800c) a několik šátečků (á 750c). Svačinu máme vyřešenou a v půl desáté můžeme pokračovat v cestě.
Silnice už vede více méně po rovině, a tak do Fortuny přijíždíme okolo půl jedenácté. Vzhledem k tomu, že městečko leží v nížině, panují venku zase pěkná vedra, až se nám ani skoro nechce vystupovat.
Stojíme u hlavní silnice, která toto malé městečko se 7000 obyvateli rozděluje na dvě poloviny. Zdejší dominantu tvoří 1633m vysoká činná sopka Arenal, jejíž téměř dokonalý kužel se hrozivě tyčí nad městem. Poslední velké erupce tu byly zaznamenány v roce 1968, ale ani od té doby sopka zcela nespí a prakticky denně z ní vytéká žhavá láva. No, však se na ty erupce pojedeme podívat.
Zatím se musíme postarat o ubytování. V průvodci píšou, že levné pokoje nabízejí místní lidé, kteří vás uvítají, jakmile vystoupíte z autobusu. No, ten malý domorodý klučík, který nás právě ukecává, má asi našeho průvodce dobře nastudovaného :-))) V tom děsném vedru se nám nechce nic hledat a tak jdeme s ním až do Cabinas Wally, což je skupinka takových malých bungalovů. Ovšem nabízený pokoj je velice pěkný, máme k dispozici teplou sprchu, TV a samozřejmě klimatizaci. To vše za 7USD za osobu. Na středoamerické poměry je to poměrně dobrá cena a na naší cestě se vlastně levněji ubytujeme už jen v Panamském Boquete.
Jdeme tedy zaplatit a při té příležitosti hned vybíráme výlety. K Arenalu se prý odjíždí každý den v podvečer, takže nemusíme na nic čekat a k sopce se vydáme už dnes (25USD). Na zítřek jsme si naplánovali výlet do rezervace Caňo Negro (45USD) a pozítří budeme pokračovat dál do Santa Eleny. Pan majitel nám vše zařídí, takže nemusíme shánět žádnou cestovku, a jedinou jeho provizí je to, že jsme si u něj zaplatili dvě noci.
Ještě než zaplatíme výlety, musíme popřemýšlet nad tím, jaký způsob dopravy zvolíme pozítří pro cestu do Santa Eleny. Ta leží v horách za sopkou Arenal a za stejnojmenným jezerem. Dostat se tam můžeme dvěma způsoby - levnějším autobusem, který ale objíždí celé jezero a cesta tak zabere více než osm hodin. Nebo můžeme jet lodí přes jezero a potom autem po horské silnici. Cesta tak potrvá jen dvě a půl hodiny, ale vyjde to dráž (30USD). Nakonec volíme druhou variantu, protože se nám nechce trmácet autobusem. Za oba výlety a sobotní přesun tedy platíme každý 100USD.
Po nezbytné administrativě se jdeme projít po městečku. V bankomatu nejdříve doplňujeme zásoby místní měny (50.000c), potom obhlížíme zdejší restaurace a nakonec se jdeme před žhavým Sluncem schovat do centrálního parku. V jeho středu stojí pěkný kostelík, který společně s mohutným Arenalem, který se hrdě tyčí za ním, vytváří opravdu nádherné panorama.
Na rohu parku jsme u hlavní silnice objevili supermarket, takže máme možnost doplnit naše zásoby pití a místního dobrého piva. Kromě toho u hlavní silnice kupujeme i pohledy (100c) a hlavně známky do Evropy (115c). Pořád se ale nemůžeme vynadívat na Arenal, je to skutečně ta nejtypičtější sopka, jakou jsem kdy viděl. Jeho vrchol je chvílemi zahalen v mracích, ale většinou je sopka vidět celá. Zatím máme štěstí na počasí, protože se tady často stává, že Arenal není vidět vůbec. No, ono se to brzy změní.
Ve čtvrt na pět začíná náš dnešní výlet. Až k bungalovu pro nás přijel náš dnešní průvodce, který se představuje jako Luis. K Arenalu nás poveze svým vlastním autem, jen ještě ve Fortuně nabereme nějaké dva Rakušany. K úpatí sopky je to asi 20km a až na okraj pralesa, který leží na jejím úbočí, vede asfaltová silnice. Kousek za městem začínáme stoupat do mírného kopce a Luisovo auto má co dělat, aby ten kopec vůbec vyjelo. Skoro jsme se báli, že budeme muset tlačit. Ale výhledy na Arenal byly skutečně úžasné, přestože se sopka začala lehce halit do mraků.
Konečně zastavujeme na malém parkovišti a dál už půjdeme pěšky. Čeká nás asi 3km procházka pralesem. Luis nás vede po vyšlapaném chodníčku do hustého porostu. Brzy překonáváme nějaký potůček a stoupáme do příkrého srázu. Nahoře se pokusíme v korunách stromů vyhledat nějaké opice. Chvíli se prodíráme bujnou vegetací a skutečně se nám po chvíli daří najít ve větvích rodinku vřešťanů. Pomalu se ale začíná šeřit a tak pokračujeme po další stezce, která se klikatí mezi velkými stromy a liánami, dál. V pralese je hrozné vedro a vlhko, takže jsme všichni brzy promočení. Konečně džungle končí a před námi se objevuje Arenal. Bohužel už je téměř z poloviny zahalen do mraků. Luis nás vede na vyhlídku, kde už několik lidí vyhlíží alespoň malé záblesky erupcí. Škoda, že není vidět vrchol, ale i tak jsme měli štěstí a dva malé proudy lávy jsme zahlédli. Ovšem žádné mohutné erupce se dnes nekonají a tak musí vše zachraňovat alespoň působivý západ Slunce nad pralesem.
Vracíme se k autu, ale náš výlet ještě nekončí. Cestou do Fortuny zastavujeme u mostu přes říčku Rio Tabacon, která pramení někde poblíž Arenalu. Její voda je pro to příjemně vyhřátá a Luis zná místo, kde její dno tvoří vyhlazené kameny porostlé řasami. V silném proudu se tady dá pěkně klouzat po zádech až k malému kataraktu. Nebo si můžeme jen tak sednout a nechat se příjemně teplým proudem masírovat. No, už víme, proč jsme si brali na výlet plavky :-)
Koupel byla vskutku výtečná a po túře pralesem přišla opravdu k duhu. Teď je na řadě večeře ve Fortuně. Ta už samozřejmě není součástí výletu, ale na jídlo s námi jde nejen Luis ale i oba Rakušané. Já si dávám Casado - to znamená rýže, fazole, banány a salát. Celé s kuřecím masem v omáčce se to jmenuje Casado con pollo en salsa a stojí to 1.200c. A nechybí ani zdejší dobré pivo Imperial (800c).